Milí přátelé!
Povím vám nejprve jednu anekdotu.

Sejdou se muslim, křesťan a žid dohadují se o tom, jak jim jejich Bůh kdy pomohl.

Já, říká muslim, jsem se jednou dostal do strašné písečné bouře. Hrozilo, že mě to zasype a zahynu. Pomodlím se, a zázrak: všude kolem písečná bouře a nade mnou klid, čistý vzduch.

Mám podobnou zkušenost, povídá křesťan. Jdu lesem, a najednou strašná sněhová vichřice. Z nebe padají kusy ledu a vítr vyvrací stromy. Šlo vysloveně o život. Pomodlím se, a zázrak: všude kolem vichřice a nade mnou modrá obloha.

To já jdu jednou po ulici, přidá svou zkušenost žid, a najednou přede mnou na chodníku naditá peněženka. Vysloveně z ní čouhaj bankovky vysokých hodnot. Ale – šábes! Pomodlím se tedy, a zázrak: všude kolem šábes a nade mnou středa.

Tolik na pobavení úvodem. Nyní k výstavě Jiřího Laštovičky.

Celý týden jsem se trápil tím, co já na té sobotní vernisáži řeknu. Vždyť každý tam sám uvidí, co ten Laštovička s tím porcelánem umí. Každý si sám může udělat úsudek. Co já můžu smysluplného dodat. Trápil jsem se tím opravdu denně a nevěděl jsem si rady ani ve chvíli, kdy už jsem stál tady mezi vámi ve výstavní síni. A těsně předtím, než jsem začal mluvit, jsem se pomodlil. A zázrak: všude kolem sobotní vernisáž, a nade mnou středa.

Děkuji za pozornost.
Ladislav Smoljak